Příroda je tak krásně vybudována, absolutně harmonicky. Když přichází zima, listy opadávají, protože matka Země potřebuje výživu a protože listy nedostávají tolik světla, musí být méně listů, které jsou vystaveny slunečnímu svitu. Tatáž výživa je odebírána prostřednictvím kořenů a využívána znovu na jaře, když začínají pučet krásné listy. Funguje to tak nádherně, celé je to tak krásně stvořeno a ta vnitřní struktura je vytvořena tak, že bez jakýchkoli problémů přijímá božská požehnání. Když zajdete do lesa, budete překvapeni, jak je čistý. Ucítíte jeho vůni, nikde nic nehnije. Jak to všechno funguje harmonicky! Jak to funguje jenom díky slunečnímu svitu, díky dešti a větru.

Do tohoto harmonického vesmíru byl utvořen člověk - což je problém. Vnitřní struktura člověka může být zničena jím samým. Je to pouze člověk, který má tuto svobodu. Stromy se nemohou samy zničit, že ano. Stojí jako svědci, jen dávají, dávají. A i když zemřou, dávají dřevo. Když žijí, dávají své květy, svůj stín, dávají svoji krásu. Dávají, dávají, stále dávají. A ten, který bere, je tím ohromným vrcholem tvoření - člověk. On je tím, který to všechno přijímá, protože má inteligenci, aby vše získal a využil ke svému vlastnímu účelu. Takto využíváme požehnání přírody. To je správné. To je, co Bůh chtěl - abychom skutečně obdrželi požehnání přírody, protože jsme panovníky vesmíru. Tak vše vstupuje do naší pozornosti, aby sloužilo našim potřebám.

Ale proč je to jen u člověka, že se stává pomatený díky svému extrémnímu chování? Nepomyslí na svou vnitřní strukturu, kterou může zničit. Problém je v tom, že je to pouze člověk, který má sílu svobodné vůle, aby se zničil. A nejen to, může ale také zničit vnější strukturu, kterou je životní prostředí, atmosféra. Když pošlete do lesa jednoho člověka, je to v pořádku. Když pošlete do lesa dvě stě tygrů, je to v pořádku. Ale když pošlete do lesa deset lidí, je konec! Všechna krása je pryč.

Na jedné straně jsou to pouze lidské bytosti, které mají smysl pro krásu. Jen lidské bytosti mají schopnost vnímat čistotu. Jsou to jen lidé, kteří mohou mít radost, jen oni. Jsou předurčeni k tomu, aby měli radost ze všeho. Něco v nich však chybí, co jim nedává uspokojení úplné. Když se podíváte na strom - dnes všude kvetou třešně - začnou přicházet myšlenky: kolik musí platit za tento strom? Jak dlouho to muselo trvat, než vyrostl? Na mysl vám přicházejí všechny tyto světské otázky a ničí vaši radost. Ale předpokládejme, že vám náhodou na mysl nepřijdou žádné otázky, pak se jen díváte a jste svědkem toho, co vidíte. Kdybyste dokázali být jen svědky, pak by se radost, kterou se vám (stromy) snaží dávat, projevila a naplnila by se uvnitř vás.

Tohoto stavu jsme ještě nedosáhli. Stále máme myšlenky, myšlenky, které jsou umělé. Myšlenky, které z vás učiní člověka, který žije v představách, nebo pokud se nedostanete k té subtilní straně, učiní z vás člověka velmi hrubě materiálního. Ale žádná z těchto dvou věcí není realitou. Realitou nejsou ani představy ani hrubý materialismus....