Naše kapela vznikla asi před osmi lety; spojovala nás láska k hudbě, k Indii a jejím melodiím a rytmům, ale hlavně – k józe, kterou jsme prostřednictvím písní chtěli předávat posluchačům.

      Na svých koncertech se pokoušíme zpřístupňovat publiku indickou lidovou píseň (v jazycích maráthí, sanskrt a hindí), která v indické kultuře hraje významnou roli a jejíž kořeny sahají velmi hluboko. Lidé Indie odpradávna prostřednictvím písní uctívali jemné duchovní aspekty, sídlící v latentním stavu v každé lidské bytosti. A právě tato subtilní energie, o které se v našich písních zpívá jako o Kundaliní, mateřské energii schopné transformovat lidské bytosti, dává našim koncertům neopakovatelnou atmosféru. Vlastně jsme hledali nové cesty, jak předat lidem schopnost probudit ji a vnímat. Pokud se sejde dostatečně vnímavé publikum, bývá pravidelnou součástí koncertů krátká meditace, která většinou zcela promění atmosféru v sále a posluchači získají svou další zkušenost s větrem do dlaně, a to své vlastní, ze které k jejich úžasu fouká teplý nebo chladný vánek, podle momentálního stavu jejich čaker. Na našem prvním větším koncertě v brněnské Huse na provázku se profesionálnímu fotografovi dokonce náhodně podařilo tuto energii vyfotit…

    A teď něco k historii naší skupiny. Začínalo nás kolem patnácti, kapela měla mezinárodní složení: hráče na tabla francouzského původu žijícího v Praze, nefalšovaného Inda bubnujícího na indický dolak a korigujícího naši výslovnost, zpěvačku z Mongolska…Své první CD s názvem Vishwa vandita (Matka vesmíru) jsme nahráli ve dvanácti ve sklepním ministudiu, kam jsme se sotva vešli. Složení se stále měnilo, lidé se ženili, vdávali, stěhovali do různých konců světa. Občas se stalo, že jsme byli na pódiu čtyři, ale neodradilo to ani naše publikum, ani nás. Hráli jsme na festivalech, v čajovnách, koncertních sálech, ale i na terase turistům a na ulicích kolemjdoucím. Radost a energie, proudící z našich písní, vyvažovala naši interpretační nedokonalost. Dnes máme za sebou přes sto koncertů v ČR, hráli jsem taky na Slovensku a v Itálii, kam se letos v květnu opět chystáme.

      Zlom v našem přístupu k hudbě nastal, když se naše sólová zpěvačka vrátila z Indie, kde studovala zpěv. Od chvíle, kdy jsme ji po dlouhé době opět uslyšeli, se v kapele se něco změnilo. Vešla do ní jemnost zpěvu a také touha porozumět svému hlasu a naučit se s ním pracovat. Sklonili jsme se před velikostí a bohatou škálou výrazových možností indické rágy, působící harmonizačně na tělo i duši, a zjistili, jak obrovské požehnání je být nejen jejím posluchačem, ale také interpretem. A také to, jak je tvorba hlasu neuvěřitelným blahem a zpěv probouzí v člověku důstojnost i radost z toho, že krása se dá vytvořit bez jakýchkoli pomůcek. Že hlas je nejsilnější nástroj a že zpěv pročišťuje organismus a je lékem neuvěřitelné síly.

      Dalším zázrakem byl příchod jediného profesionálního hudebníka, absolventa Ježkovy konzervatoře v Praze, flétnisty Honzy. Byl to vlastně výměnný obchod. On se od nás chtěl naučit něco z jógy a my od něj chtěli hru na flétnu, po které jsme velmi toužili. Jeho příchod do kapely byl darem z nebe, ale před ním se to nesmí říkat, hrozně ho to štve…

      Až poslední rok tedy hrajeme v pevném složení, což nám prospívá, protože jsme konečně schopni propracovávat písně do detailů. Zjemňuje se celkový projev, věnujeme se stále více cvičení techniky zpěvu. Co se týče nástrojové základny kapely, tvoří ji teď hlavně indické harmonium, kytara, již zmíněná flétna, místo indického dolaku africký buben jambe a různé drobnější perkusívní nástroje. Poslední rok si na své přicházejí i milovníci klasické indické hudby, protože na každém koncertě zazní alespoň kousek rágy v podání našich sólových zpěváků a naladí posluchače na meditativní vlnu.     Bylo by však omylem myslet si, že duchovní hudba je něco suchého a nezáživného. Naše rychlé písně, zejména ty, které pocházejí z arabské části Indie, tzv. kawwali, mnohdy publikum tak rozparádí, že mladší se spontánně dávají do tance a starší alespoň tleskají do rytmu…

      Duší kapely, hlavním organizátorem a konferenciérem je náš bubeník Ondra, který naše koncerty provází slovem tak upřímným a vtipným, že jen málokterá tvář odolá a zůstane vážná. Na závěr proto několik jeho postřehů: „Čeho si na současném stavu kapely cením nejvíc je, že se v ní ubytovala láska a potěšení z toho, že můžeme být spolu. Vítr je pro mě skutečný dar z nebe, a to se říkat může…“