3.1 Meditace

Někdy to však chvíli trvá, než uklidníme vše, co nás ruší, abychom nechali spontánní proud plynout. A my máme ještě k tomu různé otázky …

3.2 Seberealizační cvičení

1. Svou pravou ruku přiložte na levý podbřišek. V duchu poproste: "Matko Kundaliní, dej mi čisté intuitivní vědění." S tímto přáním zavřete oči, a chvíli vnímejte místo, kde máte svoji ruku. 2. Přiložte pravou ruku na dolní okraj žeber na levé straně břicha. Několikrát si v duchu potvrďte: "Já jsem svým vlastním pánem a učitelem. Já jsem svým mistrem" 3. Stejným způsobem přiložte ruku na srdce. Několikrát v duchu prohlaste: "Já jsem čistá duchovní bytost." Opět chvíli setrvejte se zavřenýma očima. 4. Přiložte pravou ruku na levou stranu krku a prohlaste: Já nejsem ničím vinnen, protože ve své podstatě jsem čistou duchovní bytostí. 5. Přiložte pravou ruku na čelo a z celého srdce řekněte: Odpouštím, odpouštím všem i sám sobě. Opět chvíli setrvejte v tichosti. 6. Nyní propněte dlaň pravé ruky a přiložte ji na vrcholek své hlavy. Ruku přitlačte a jemně si promněte toto místo tak, že uděláte dlaní sedm krouživých pohybů ve směru hodinových ručiček a při každé otáčce v duchu požádejte: "Matko, prosím, dej mi moje sebepoznání, moji seberealizaci" . Ruku vraťte zpátky na stehno a zůstaňte chvíli v tichosti.

Vnímejte vaše dlaně. Cítíte-li chladný nebo teplý vánek či brnění v rukou či na hlavě, je to projev probuzení vaší Kundaliní. To samé je možno cítit, pokud dáte jednu z Vašich dlaní nad hlavu.

3.3 Mapa čaker na ruce

Po osvícení našeho nervového systému světlem Kundaliní se v nás otevírá schopnost vnímat svůj subtilní systém. Odraz stavu našich čaker tak můžeme vnímat v našich prstech, v dlaních. Díky působení mateřské síly Kundaliní se stáváme svým vlastním mistrem, neboť sami vnímáme, co v nás není v pořádku a na čem je třeba pracovat, co je nutné čistit. Z počátku z pravidla cítíme teplo, tlak, nebo brnení v dlaních. Toto je dáno aktuálním stavem našich čaker. Tyto pocity znamenají že naše čakry popřípadě kanály nejsou v rovnováze. Po pravidelných meditacích a čištění tyto pocity ustupují a začínáme cítit na dlaních příjemný chladivý vánek. Meditace a čištění přizpůsobujeme aktuálnímu stavu, který cítíme na dlaních a pozornost obrátíme na ty čakry, kde vnímáme teplo.

3.4 Co mě pomáhá

Dále je možné přicházející myšlenky sledovat - tím zároveň cvičíme postoj svědka, což se nám ještě bude hodit. Existují mnohá přirovnání, vyberte si, nebo využijte vlastní - jako byste pozorovali mraky na nebi, mraky odplouvají a my se s žádným neztotožňujeme … nebo plynou lístky na řece a my je necháváme plynout … nebo plujeme v loďce a sledujeme břehy, ale nevyskakujeme, když zahlédneme něco, co nás upoutá, protože naším cílem je přece moře.

Přitom můžeme vložit pozornost na onu řeku, po níž plujeme - na Kundaliní - naši vlastní duchovní Matku, která nám ve všem pomůže, jen se musíme naučit ji vnímat, rozumět jí a naučit se jí naslouchat a také ji poslouchat.

V tomto místě je velice nápomocný Otčenáš. Pokud jste ho říkali i dříve, říkejte ho s pozorností na mateřské síle Kundaliní, která vše, co říkáme osvěcuje, a tak způsobuje, že námi vyřčené věty, či slova nacházejí odraz ve Skutečnosti, v našem nitru.

… a taky mě ruší okolí …
Je určitě dobré umístit fotografii Šrí Mátadží na nějaké klidné místo, místo, které je uklizené, ne asi tam, kde stále někdo prochází, nebo kde ze všech stran na nás něco může spadnout, třeba police plné knih a podobně. Do doby, než se náš stav stabilizuje a my budeme schopni být v meditaci kdekoli, usnadněme si naše začátky tím, že naše meditační místo samé bude příjemné. Může nám rovněž pomoci, když si pustíme nějakou příjemnou hudbu.

… Jakou hudbu?
Některá hudba vyživuje naši levou stranu (J. S. Bach, některá díla A. Dvořáka, …), jiná spíše pravou (W. A. Mozart, F. Schubert, …). Některá je zase uprostřed (W. A. Mozart, A. Vivaldi, …). To byla západní klasika - důležité je však vlastní vnímání, protože něco od stejného autora je spíše pro levou, něco pro pravou stranu. Samozřejmě například W. A. Mozart je dobrý téměř pro každého. Rozhodující u hudby je, aby měla "vibrace", aby naši meditaci nerušila.

Dále můžeme volit hudbu klasickou východní, existuje i zpívaná, která někomu velice vyhovuje. Indická klasická hudba je veskrze hudbou velice subtilní, která výrazně vyživuje naše nitro. Pro lidi ze Západu bývá někdy tato hudba nezvyklá a člověka tento nezvyk ruší. Není třeba se do ničeho nutit. Až se více probudí naše nitro, bude nám tato hudba znít jinak. I tady je důležité, aby hudba měla vibrace - i samotný interpret může ovlivnit vibrační náplň hudby, pokud on sám není "čistý", pak i jeho hudba subtilně odráží stav jeho nitra. Některé tipy: sitar (Shubendra Rao, Nishat Khan), sarod (Amjad Ali Khan, Zareen Sharma), flétna (Anand Mundeshwar), tabla (Zakir Hussain, Ahmed Khan), santúr (Satish Vyas, Nandkishore Muley), vokál (Ajit Kadkade, Arun Apte) atd. Hrají se také různé rágy, které oslovují naše niterné roviny. Není však nutné studovat, která rága je na co. Nechejme prostor spontánnosti, při meditaci jde především o to, aby fungovala Kundaliní, která nás povede.

… Kdy meditovat?
Nejlépe stále. Jde o to, aby naše vědomí bylo ve stavu bez myšlenek a vnímali jsme svoji Kundaliní. Samozřejmě na začátku to chvíli trvá… . A proto je dobré využít ranního klidu a stejně jak se budí ptáci a mnohá ostatní zvířata - před východem slunce - kdy přicházejí jemné vibrace, tak je pro naše nitro ideální využít této doby a meditovat právě v tento čas. Nebo alespoň v době kolem 5 hodin ráno, kdy většina lidí ještě spí a v "atmosféře" je klid. Tehdy naši meditaci nic neruší a také my jsme právě po probuzení v klidu a po krátkém umytí, případně sklenici vody, nebo šálku čaje se můžeme posadit a chvíli meditovat.

A potom ještě jednou večer, než jdeme spát, abychom ze sebe smyli vše, co jsme za ten den nasbírali. Ráno obvykle stačí, když jen v tichosti klidně sedíme. Večer ale můžeme využít nějakých čistících technik a vzít do ruky třeba svíčku a očistit čakry na levé straně, nebo napustit nádobu s vodou a udělat koupel nohou.

Stále však, i během dne, se můžeme někdy podívat dovnitř do sebe, zkusit na chvilku vnímat Kundaliní, vibrace v dlaních, nad hlavou, …, postupně to nebude vyžadovat úsilí a trocha naši pozornosti bude spontánně v nitru, na Kundaliní, v sahasráře - pak jsme schopni mnohem lépe zaslechnout volání naší intuice, rozhodnout se správně, zareagovat ve správný čas apod.

… a jak dlouho vlastně meditovat … ?
Opět je třeba se vrátit k tomu, co je meditace. Stav, kdy naše vědomí je bez myšlenek, vnímáme Kundaliní, vibrace.

Když si však sedneme k meditaci, může nám chvíli trvat, než se k tomu propracujeme. Uděláme si bandhan (který chrání naše nitro), požádáme Kundaliní, aby vyživila naše nitro pro náš vzestup, rozvoj, pak vnímáme vibrace - rozdíl mezi levou a pravou dlaní, vjemy v prstech. Když dominuje některá ze stran, obvykle se nám nedaří setrvávat ve stavu bezmyšlenkového vědomí a nejprve musíme strany vyrovnat. Pak totéž i s prsty, bandhan kolem čakry, případně svíčkou, když je to na levé straně … a všechno to je vlastně příprava na stav, kdy se dostaneme do meditace. Nemůžeme meditovat, můžeme být v meditaci. Být ve stavu bez myšlenek, kdy naše pozornost spontánně proudí ke klidu, ke stavu vnímání našeho niterného Já, naší podstaty, kvalit našeho nitra, našich čaker, jako projevu naší mateřské síly a vlastního Já. Tyto procesy jsou spontánní, sahadž.

V tomto stavu, kdy už nemyslíme, je dobré setrvat kolem 10 minut. Někdy nám ale může déle trvat, než k tomuto stavu vůbec dojdeme. Někdy nemá smysl dělat onu "přípravu" na meditaci zarputile dlouho, aby meditace za každou cenu přišla. Dobrá je zlatá střední cesta - vyčistit, co je třeba, a pak nechat, aby meditace přišla. Pozorovat mysl, čakry …, někdy přijde, někdy třeba ne. Nevadí, přijde zase příště. To, že nepřijde, postupně bude mizet, a frekvence našich skutečných meditací se bude zvyšovat. Pokusme se nalézt něco, jako vlastní trik, kdy necháme meditaci přijít.